
Příchod Matěje Jeřábka je součástí dalšího rozvoje zázemí A-týmu. Klub chce držet krok s rostoucími nároky profesionálního fotbalu a tomu přizpůsobovat také své personální obsazení. „Chceme neustále zvyšovat kvalitu servisu, který našim hráčům poskytujeme, a vytvářet jim co nejlepší podmínky pro trénink i regeneraci. Rozšíření realizačního týmu o druhého fyzioterapeuta je dalším krokem tímto směrem. Zároveň reagujeme na přirozený vývoj moderního fotbalu, který je patrný také u dalších klubů. Vnímáme, že důraz na individuální péči o hráče a jejich zdravotní stav stále roste, a chceme s tímto trendem držet krok,“ vysvětluje rozšíření fyzioterapeutického týmu sportovní ředitel David Balda.
Matěji, vítej v Hradci. Řekni nám, jak ses dostal mezi Votroky?
Ahoj, moc děkuji za uvítání. Můj příchod se seběhl v podstatě z ničeho nic. Dozvěděl jsem se o inzerátu, že se v Hradci hledá fyzioterapeut k A-týmu. Následně mě kontaktoval trenér brankářů Jiří Lindr s dotazem, zda bych o tu práci stál. Pak už to nabralo rychlý spád – zavolal mi fyzioterapeut Jan Juřík a hned druhý den jsem přijel. Prošli jsme si zázemí a probrali vzájemné představy a koncepci, kterou bychom chtěli nastavit. Slovo dalo slovo a během čtrnácti dnů jsem nastoupil.
Jaké máš profesní zkušenosti v oblasti fyzioterapie a jaký je tvůj vztah k fotbalu?
Pracoval jsem v Rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí. Zároveň jsem spolupracoval s fotbalovým klubem Ústí nad Orlicí, kde jsem zároveň i hrál na pozici brankáře, takže jsem chytal v divizi a třetí lize. Tam jsem se postupem času začal starat o akademii Jiskra FK Orlicko, konkrétně o kategorie U19 a U17, přičemž u A-týmu jsem fungoval jako gólman i fyzioterapeut. Absolvoval jsem také stáže v Pardubicích a v Teplicích, kde jsem měl možnost poznat fungování tohoto prostředí.
Jak vypadá tvoje spolupráce s Janem Juříkem, se kterým tvoříš fyzioterapeutický tým?
Společným cílem je především zkvalitnit péči o zraněné hráče, ať už jde o výrony, natržené svaly nebo stavy po operacích, jako je tomu teď konkrétně u Vladimíra Daridy. Kompetenčně jsme na tom podobně. Chceme péči posunout tak, aby se dostalo na všechny a servis byl skutečně prvoligový. V zázemí teď děláme i nějaké úpravy, snažíme se vzdělávat a pracovat s moderními přístupy, abychom hráče vraceli na hřiště co nejrychleji, ale hlavně bezpečně.
Zkus nám přiblížit svůj pracovní den. S jakými problémy se u hráčů setkáváš nejčastěji?
Hodně řešíme nakopnutí a koňary. Dále se potkáváme se ztuhlostí či natažením svalů, to je asi nejběžnější. U fotbalistů jsou po zblokovaných střelách namáhané kotníky, takže se objevují i výrony, a zabrat dostávají také kolena. Naší hlavní náplní práce je připravit hráče kvalitně do tréninku i do zápasu, abychom náročnou sezónou prošli s co nejmenším počtem zranění.
Jak jsi zapadl do realizačního týmu trenéra Davida Horejše?
Kluci z realizačního týmu mě přijali skvěle hned od prvního dne. Já byl zpočátku trochu zakřiknutý, protože příchod do prvoligové kabiny pro mě představoval nové prostředí. S hráči, které jsem dříve sledoval v televizi, teď přímo pracuji, což je pro mě čest a beru to jako úspěch. Po třech týdnech jsme se už sžili, v kabině panují vztahy na velmi dobré úrovni a vše funguje bez problémů.














































