Jen těžko bychom v období mezi dvěma světovými válkami hledali na hřišti u Orlice výraznější osobnost. Útočník Václav Petrovický začal za rezervní mužstvo SK Hradec Králové nastupovat v roce 1907, když mu bylo pouhých třináct(!) let, jen o dva roky později se objevil i v prvním týmu. Ačkoli jeho kariéru pod Bílou věží přerušila na čtyři roky první světová válka, v roce 1919 oslavil 300. utkání v hradeckém dresu. Neuvěřitelné číslo je to i proto, že v té době ještě klasická třicetizápasová sezona ani zdaleka neexistovala.

V letech 1914–1918, během první světové války, navíc Petrovický v Hradci ani nebyl. Odskočil si do Srbska, kde se připojil ke svému kamarádovi Aloisi Machkovi a téměř doslova učil místní hrát fotbal. „Lojda“ Machek přijel do Bělehradu o rok dříve, tedy 1913, a stal se prvním fotbalovým misionářem z Hradce – oblékl dres klubu SK Velika Srbija. „Lojda Machek patřil dlouhá léta k nejlepším hráčům klubu Velika Srbija zprvu jako střední útočník a později jako střední záložník. Druhý Čech, Václav Petrovický, hrával v klubu pravé křídlo,“ cituje v červenci 1962 magazín Nové Hradecko článek ze srbského časopisu Futbal, který se zabýval počátky tohoto sportu v Bělehradě a okolí. Když začala první světová válka, Češi ze srbské metropole odešli a zahráli si ještě za kluby jako Šumadija Kragujevac či FK Morava Ćuprija. Machek se v pozdější Jugoslávii usadil natrvalo, oženil se tam a našel si práci jako úředník tamní pobočky Pragobanky, Petrovický se vrátil k soutoku Labe s Orlicí.

Tam se stal hlavní postavou SK Hradec Králové – a v roce 1922 dovedl tým k prvnímu velkému úspěchu: titulu mistra českého venkova. Po celkovém vítězství v mistrovství Východočeské župy footballové zdolali Votroci mistra Západomoravské župy SK Židenice vysoko 6:1, pak uštědřili ještě krutější porážku (8:0) Viktorii Plzeň, a nakonec dokázali otočit nepříznivý vývoj zápasu proti 1. ČsŠK Bratislava. Tu porazili 4:2. „Hradec hrál tehdy výbornou kopanou zejména v útočné řadě, kde vynikali Petrovický a Slezák,“ napsal v roce 1946 v Dějinách československé kopané Karel Petrů. Rozhodující zápas o mistra Československa sehráli Hradečtí coby mistr venkova v prosinci 1922 na Letné proti mistrovi Prahy, Spartě. Té podlehli 0:7, což jen ukazovalo na to, jaká propast tehdy zela mezi metropolí a zbytkem republiky.

Tým kolem Petrovického každopádně měl velkou sílu. „Petrovický vulgo ‚Venca Petrák‘, osoba známá každému českému sportovci. Má dobré srdce a stále hodně chuti ke hře. Pravý typ sportovce!“ napsala o něm Osvěta lidu v roce 1925, kdy věnovala velký prostor oslavám dvacátého výročí založení klubu. Na svých stránkách také publikovala báseň jednoho z příznivců, který vystupoval pod jménem Fanouš Rejpal, a věnoval jednu sloku každému z hráčů. O Petrovickém napsal toto:

Petrovický, pravé křídlo, populární kapitán,

ve forwardu když to nejde, bývá

na hru „namíchán“,

běhá z křídla na spojčičku,

žene ku bráně,

dech mu dojde, noha selže a

je po ráně.

Přiznejme však, že nám Venca

jinak dobrý hoch

častokráte ku vítězství, slávě

dopomoh.

V té době už bylo Petrovickému dvaatřicet let a z pozice hráče se přesouval do role trenéra. Kopat učil mimo jiné i Josefa Kuliče, dědečka pozdějšího útočníka Votroků. Na hřišti se už objevil jen čas od času – jako v přátelském utkání proti SK Zlíchov v roce 1933, dva měsíce před svými čtyřicátými narozeninami. „Domácí s několika náhradníky zvítězili 4:1 po velmi obětavé hře celého mužstva. Venca Petrovický, který zaskočil, byl velmi sympaticky obecenstvem přijat, dal také vedoucí branku a dalšími pěknými centry nemálo přispěl ke konečnému vítězství. Škoda, že není mladší,“ povzdechl si autor referátu v Kraji královéhradeckém.

Petrovický zůstal s hradeckým klubem spjatý ještě dlouhé roky. Když přestal trénovat, stal se předsedou. A i když z klubových funkcí odešel, pomáhal fotbalistům s dopravou na zápasy, když po druhé světové válce šéfoval hradeckému Dopravnímu podniku.

VÁCLAV PETROVICKÝ

Narozen: 18. 8. 1893 v Kosicích

Zemřel: 5. 10. 1961 v Hradci Králové

Post: pravé křídlo

V A týmu Hradce Králové: přibližně 1909–1914, 1918–1926

Mistři českého venkova z roku 1922.

Stojící zleva: Majetič, Koza, Hušák, Žabokrtský, Vlček, Balcar, Slezák.

Sedící zleva: Valenta, Petrovický, Reichert, Mácha, Bělohoubek.