Cesta za vysněnou trofejí

Psal se rok 1995, když Votroci zapsali do klubové historie jednu z nejkrásnějších kapitol. Hráči z města pod Bílou věží tehdy zvedli nad hlavu Český pohár, otevřeli si cestu do Evropy a celý Salon republiky žil společně s nimi nejkrásnější hrou celé planety.

V tuzemské pohárové soutěži 1994/95 šlapal tým jako švýcarské hodinky a své soupeře doslova roznesl na kopytech. Ve čtvrtfinále mu podlehl Baník Ostrava, a ani Drnovice nedokázaly zastavit rozjetý královéhradecký vlak. Poslední krok však bývá nejtěžší. Tím spíše, když naproti stojí Viktoria Žižkov – jasný favorit a obhájce trofeje. Fotbalisté ze srdce východních Čech ale všechny přesvědčili o opaku a dokázali, že papírové předpoklady nejsou všechno.

Vyrovnané utkání branky nepřineslo a na řadu přišla specialita černobílých – pokutové kopy. Trenér Pálka zopakoval úspěšný tah ze semifinále a mezi tři tyče znovu poslal Poštulku, jenž ani tentokrát nezklamal. Hradecký penaltový mág v rukavicích pustil za svá záda jediný míč, zatímco střelci Šmarda, Černý a Kaplan byli úspěšní. Po pětatřiceti letech se tak Votroci znovu podívali do Evropy. Euforie, jakou město na soutoku Labe s Orlicí dlouho nezažilo, zaplavila ulice. Všichni však věděli, že na Východočechy čeká další velká výzva.

Start evropské jízdy

Krátce po triumfu se klub vydal novým směrem a trenérský post obsadil Luděk Zajíc, jenž s týmem odstartoval evropskou jízdu. Do předkola se jeho mužstvu podařilo vstoupit pohádkově – v lichtenštejnském Vaduzu Votroci zvítězili 5:0, odveta na domácím Všesportovním stadionu pak připomínala spíše exhibici – 9:1. Hlavní postavou dvojzápasu byl Petr Samec, autor sedmi branek.

Jenže v 1. kole už na Votroky čekal podstatně těžší soupeř. Svěřenci trenéra Zajíce se museli připravit na FC Kodaň. Královéhradečtí fotbalisté se však nezalekli a v domácím zápase přejeli Dány zřetelně – 5:0. Odvetný duel si pak s přehledem pohlídali a postup do osmifinále Poháru vítězů pohárů se stal realitou.

Osmifinále s moskevským Dynamem

Los ale Východočechům přidělil dalšího soupeře, který budil respekt – Dynamo Moskva. Začátek konce se odehrál na ruské půdě. Domácí ukazovali svou sílu a kvalitu po celý zápas, šancí měli nespočet, ale Hradečtí srdnatě bojovali až do poslední minuty. Obětavý výkon jim přinesl těsnou porážku 0:1, a tak všichni věděli, že v odvetě bude o co hrát.

Do druhého mače nastoupili Východočeši bez tří opor – Samce, Maška a Šmardy – i tak ale předvedli výkon, na který se dodnes vzpomíná. Druhého listopadu se stadion v Hradci Králové řádně naplnil – přišlo 11 540 diváků. Na hřišti se odehrával boj o každý centimetr trávníku. Po neuznaném gólu Dynama udeřili Votroci. Kaplan se prosadil krásnou hlavičkou a Votroci byli zpátky ve hře. Stadion burácel, soupeř vypadl z tempa a druhý gól visel ve vzduchu.

Jenže kýžená branka nepřišla a opět následovaly penalty. Tentokrát ale bylo všechno jinak – Poštulka vinou zranění chyběl a mezi tři tyče se postavil zkušený Vahala, který během duelu několikrát čaroval – na konci první půle chytil i pokutový kop, jenže v penaltovém rozstřelu už tak úspěšný nebyl. Dynamo své možnosti proměňovalo, zatímco královéhradeckým střelcům štěstí nepřálo.

Cesta hradeckých fotbalistů Pohárem vítězů pohárů tak symbolicky skončila stejně, jako začala – penaltovým rozstřelem. Přesto zůstane navždy zapsána jako jedna z nejvýznamnějších kapitol historie černobílého klubu. Další takové se teprve budou psát.

SK Hradec Králové – FC Dynamo Moskva 1:0 (1:3 p)

Branka: 14. Kaplan.
Penalty: Drozd 0:0, Kobelev 0:1, Černý 0:1, Těrjochin 0:1, Džubara 0:1, Samatov 0:2, Holub 1:2, Kovtun 1:3.
SK Hradec Králové:
Vahala – Rehák, Urban, Urbánek – Džubara, Hynek, Ulich, Černý, Drozd – Kaplan (73. Zoubek, 117. Ptáček), Holub.