Řepka – Votava – Šťovíček. To byla záložní řada, která by se ve čtyřicátých letech neztratila v žádném českém týmu. Tihle Tři mušketýři se na hřišti výborně doplňovali, Hradec dotáhli k velkému úspěchu krátce po konci 2. světové války. V roce 1946 Votroci vyhráli východočeskou divizi a zahráli si proti Meteoru České Budějovice o účast v kvalifikačním turnaji, z něhož se postupovalo do celostátní ligy. V prvním utkání doma porazili Jihočechy 4:3, v odvetě ale prohráli 0:3 a na nejvyšší soutěž museli čekat dalších deset let.
Nepovedený postup do kvalifikace byl vrcholem pro tuhle generaci hráčů – i pro Votavu, který do Hradce přišel v roce 1937 z SK Havlíčkův Brod. Brzy se ukázalo, že je to cenný univerzál, říkalo se, že jediným místem, na kterém nemůže nastoupit, je brankář. Premiéra se mu moc nepovedla, 7. února 1937 Hradec se spoustou nových hráčů a téměř bez přípravy prohrál v Náchodě 1:11. Votava se krátce po příchodu do nového prostředí stal kapitánem a v podstatě nepostradatelným článkem sestavy.
Protože ale pracoval jako výpravčí, v době Protektorátu se služebně vrátil na Vysočinu, potažmo fotbalově do mateřského klubu. Vydržel tam ale jen několik let, pak se do Hradce vrátil. V době zápasů o postup s Českými Budějovicemi už však působil u soutoku Labe a Orlice jen fotbalově – dojížděl z Liberce, kam ho zavála služba na železnici. V listopadu 1946 ale pochopil, že tenhle způsob života není dlouhodobě udržitelný. Po remíze 6:6 se Spartou Úpice v posledním kole východní divize se s Hradcem rozloučil a přestoupil do Rapidu Liberec.
Slavomír Řepka, Jiří Votava a Jaroslav Šťovíček (zleva) tvořili v polovině čtyřicátých let silnou hradeckou zálohu.