Venco, jak hodnotíš duel s Viktorií?
Bylo to náročné utkání, kterého jsme se trochu báli. Do zápasu jsme vstoupili velmi dobře a hráli jsme tak, jak jsme chtěli. Prvních třicet minut bylo skvělých – byli jsme na balónu dominantní a celkově hernější, čímž jsme dle mého názoru Plzeň zaskočili. Pak ale ke konci poločasu převzala otěže a bohužel nám nešťastným gólem vyrovnala. Byla škoda, že jsme to neudrželi, měli jsme to ubránit, protože si do té doby nevytvořila žádnou šanci. Byl to laciný gól, nabídli jsme jim situaci, po které šli sami na brankáře. Propadli jsme a bylo to nedůrazné. Navíc už běžela 45. minuta a byl skoro konec. Ve druhé půli jsme dali rychlý gól, po němž jsme se trochu zatáhli. Pořád jsme však byli pevní a těžko se do nás dostávali. Potom ale přišlo vyloučení a hráli jsme pětadvacet minut v deseti, přesto si až do 80. minuty Plzeň nic nevytvořila. Pak ale předvedla svoji sílu a dala dvě branky. My jsme však z poslední šance prokázali, že jsme tu udělali maximum.

Co se dělo po první půli v kabině?
Řekli jsme si, že ve druhém poločase musíme hrát stejně jako prvních třicet minut. Bavili jsme se o tom, že pokud tak budeme hrát, znovu je zaskočíme a budeme moci pomýšlet na nějaký bodový zisk.

Jak náročné bylo bránit zbytek zápasu v oslabení?
Vyloučení zápas ovlivnilo. Petras (Tomáš Petrášek) dostal druhou žlutou kartu, což bylo nešťastné, byl to jeden mžik. Teď by to už asi udělal jinak, sám to ví nejlépe. Myslím, že jsme i v deseti hráli dobře, protože si Plzeň skoro nic nevytvořila, ale nakonec nám dala dvě branky.

Budete to mít s Vláďou Daridou a Ondrou Mihálikem drahé, když jste se jakožto bývalí Plzeňáci podíleli na brankách?
Je nás hodně, kteří jsme za Viktorku hráli, proto jsme si říkali, že pokud tu vyhrajeme, pozveme celý tým na večeři. A myslím, že k tomu nebylo daleko. Nepamatuji si zápas, kdy bychom v Plzni dvakrát vedli, a nakonec utkání téměř ztratili. Byl to hodně náročný zápas na psychiku. Sice jsme nakonec uhráli remízu, ale i tak jsme trochu zklamaní.

Plichta ze Štruncových sadů ale přece jen trochu potěší...
Když jsme prohrávali 2:3 a Kůča (Jakub Kučera) dal v poslední minutě ten důležitý vyrovnávací gól, tak s bodem musíme být spokojení. Vzhledem k průběhu utkání to ale trochu mrzí, protože jsme hráli týmově dobře. Cítili jsme, že jsme mohli získat víc.

Jaký pro tebe byl návrat do Doosan Areny?
Plzeň miluju. Zažil jsem tu nejhezčí část kariéry, tak to prostě je. Byl jsem tady, než jsem se vrátil domů do Hradce a strašně mě to tu naplňovalo. Hrály se poháry, získal jsem s nimi tři tituly. Bylo to moje nejhezčí fotbalové období. Chtěl jsem se ale jednou vrátit do Hradce, na náš krásný stadion a zpět za skvělými lidmi. Jsem moc spokojený, že můžu Votrokům pomáhat dál.

Další zápas hrajete až po reprezentační přestávce v Ostravě...
Máme několik zraněných hráčů, takže pro ně a tým to určitě přijde vhod. Já osobně se ale cítím zdravotně skvěle. Hrálo se ve středu, teď v neděli a já bych klidně hrál dál.

Vnímal jsi podporu hradeckých příznivců, kteří za vámi přijeli?
Určitě. Moc si toho cením. Byli s námi i na poháru v Třinci. Přece jen se fanouškům do Plzně jede snáz, je tu bouřlivé fotbalové prostředí a cesta je lepší. Ale to, že přijeli i do Třince, je obdivuhodné. Patří jim velká pochvala a moc za to děkujeme.